{lang: 'cs'}
Podle všech ukazatelů se obyvatelé Bruneje narodili na šťastné planetě. Sultanát na severním pobřeží Bornea, zakládající svoji prosperitu na ropných nalezištích, si může dovolit obejít se bez placení daní a prokazovat sociální štědrost v jiných zemích regionu nepříliš obvyklou – bezplatné školství i zdravotnictví. Brunejce tak spíše trápí, jak se svým bohatstvím naložit.
„Na svoji zemi jsem skutečně hrdá,“ odhodlaně tvrdí redaktorka místní televize a dodává, že vůbec nejdůležitější je to, že zde vládne mír. Kromě drobné epizody spojené s pokusem o vypsání voleb v roce 1962, se Bruneji násilí vyhýbá, a tak k největším rizikům patří policejní pokuta za špatné parkování. Navíc, splývá-li další z televizních reportérek střední Evropa s Jugoslávií, a tak českého návštěvníka polituje nad válkou a hladovějícími dětmi, žádný div, že Brunej splňuje představu ráje.Pro některé z jeho obyvatel však až příliš bezstarostného.„Co tady chcete dělat? V Bruneji je strašná nuda,“ stěžuje si dívka z party místních teenagerů, která se v podvečer potuluje ve středu hlavního města. Od roku 1991 v zemi platí přísnější islámské předpisy, a tak možnosti zábavy evropského stylu se rovnají nule. Scházejí diskotéky, bary, noční kluby. „Prostě se tak jenom poflakujeme, tam, zpátky a znovu a znovu,“ říká další z členů party. „V mládí jsem si moc neužila, teď bych to chtěla dohnat,“ říká sedmadvacetiletá Bibi ze Serie, která však svým evropským vrstevníkům může jenom závidět. Kromě posezení s kamarádkami a bezcílného potulování ji šedivé město mnoho příležitostí nenabízí. Naštěstí do nejbližšího města v sousední Malajsii to není tak daleko. A jakkoliv to může znít neuvěřitelně, právě muslimská Malajsie je tím zaslíbeným místem, kde mohou Brunejci upustit páru své domácí askeze. Město Miri, v malajsijském státě Sarawak, zakládá část své prosperity právě na početné brunejské klientele obrážející místní bary. Podobnou oázou je ostrov Labuan, kam z Bruneje několikrát denně vyrážejí trajekty a kde se regály prohýbají pod zásobami alkoholu. Dodejme ještě, že Malajci za ještě rozsáhlejšími možnostmi, především na muže orientované zábavy, také kočují – do jižního Thajska.
Zábava dle pravidel
Brunejský sultán svým poddaným rozptýlení samozřejmě poskytne, ale v rámci pravidel. „Žádný alkohol, žádné gamblerství a žádný sex. A pokud chceš sex, tak se ožeň,“ shrnuje místní pravidla učitel z Kampung Ayer, třicetitisícové vesnice, která je jednou z hlavních turistických atrakcí Bruneje. Dřevěné domky na kůlech v sousedství zlacených střech brunejské metropole tvoří jednu z částí jinde nevídané bizarní mozaiky, která zvyšuje turistický potenciál. Pětadvacetiletý Rakušan sice tvrdí, že všechna omezení přijímá jako součást místní kultury a australský turista se svěřuje, že pivo bez problémů pije na hotelovém pokoji, v samotné Bruneji však nepanuje jednotný názor na to, zda by uvolnění místních omezení neprospělo cestovnímu ruchu, který má být jedním z významných zdrojů příjmů až vyschnou zásoby ropy.
„Alkohol přináší jedině problémy,“ loajálně obhajuje brunejskou prohibici strážce největší brunejské mešity. Ve volném čase sleduje fotbal na satelitní televizi a rovnoměrně rozděluje pozornost mezi své dvě manželky, se kterými často společně vyrazí na pláž nebo do velkéhonákupní centra v Banda Seri Bagawanu, který má uspokojit asijskou vášeň pro nakupování. A tak největší příležitost k povyražení sultán svým poddaným poskytl svatbou svého syna a následníka trůnu, I když se podle místních měřítek obešla se skromným rozpočtem pěti milionu dolarů.